Vaše POTVORblogy

Určitě každému z vás tahle myšlenka někdy proběhla hlavou. No a co k ní vedlo mě? Hned vám to povím.

Byl všední den a po hektickém ránu, kdy jsem odvezla děti do školy, nakoupila nutnosti do domácnosti a měla jít na smluvenou schůzku do banky, přišel onen okamžik. Do schůzky zbývalo zhruba deset minut, tak jsem brouzdala po náměstí a zastavila se u výlohy obchodu s obuví. Nic mě tam nezaujalo, krom do nebe volajících cen, ale koukala jsem tam. Najednou na mě někdo promluvil, otočila jsem se a nekonrolovatelně mi padla čelist a tělo zústalo štronzo. Přede mnou bylo monstrum. Biologicky to byla ženská, protože její bujné poprsí se dralo obrovským výstřihem ven, ale jinak jsem měla pocit, že přede mnou stojí Lochneska. Paní měla světlou organtýnovou sukni, pod níž prokukovaly výrazné kalhotky, byla postarší a korpulentnější, ale zřejmě měla pocit, že je dvacetiletá modelka. O makeupu se taky mluvit nedalo, protože taková přehlídka barev se vidí tak jednou do roka, když jdete s dětma do cirkusu. Měla jsem co dělat, abych se paní vydržela dívat do očí a moje pohledy neklouzaly na ten zbytek. Byla jsem statečná a zvládla to. Ale víte, na co se mě ta paní ptala? Kde může koupit chleba. Ze mně v tom úžasu a tranzu vypadlo, že v chlebárně! Paní vyvalila svoje černě olemované oči, poděkovala a odcházela s výrazem, že jsem blázen a že se radši zeptá jinde. Ještě chvíli jsem se za ní dívala a moje myšlení se začalo vracet k normálu. Schůzka! Mazala jsem do banky.

Ta paní mi ale ležela v hlavě dost dlouho a nutila mě k tomu, abych popřemýšlela, kdo nebo co, je vlastně normální. Dospěla jsem k názoru, že já:-) i když si moje okolí někdy myslí něco jiného.

A protože jste na úžasném servru a abyste mě nepomluvili a něco z toho všeho měli, tak vás srdečně zvu k sobě do obchůdku na (ne)normální návštěvu.

                                                                 Pavla Škutypa Škutová