Vaše POTVORblogy

Když práci odvede stroj

S přístrojem PastaIO je výroba těstovin překvapivě jednoduchá. Nejen samotné používání, ale i čištění zvládne každý, snad jen s výjimkou těch nejjemnějších měděných matric, které vyžadují trochu trpělivosti.

Do hlavní nádoby nasypu mouku a na displeji hned vidím její hmotnost. Po zavření víka si zvolím buď rychlý režim, nebo variantu s krátkým šestiminutovým odležením těsta. Displej mi pak rovnou ukáže i potřebné množství tekutiny.

Tekutinou může být obyčejná voda se špetkou soli, voda s olejem nebo kombinace voda – olej – vejce. Důležité je dodržet hmotnost, kterou přístroj doporučí. Každá mouka je ale trochu jiná, a tak je potřeba občas zkusit, jak se chová. Když si ale člověk najde svou oblíbenou značku, jde to pak doslova jako po másle. Postupně jsem vyzkoušel většinu matric – včetně těch, které vytvářejí pláty pro lasagne.

Ruční cesta: pomalejší, ale srdcovější

Na YouTube jsem viděl nespočet videí – od testů moderních pastamakerů až po tradiční ruční výrobu, jak ji dělají staří Italové. Je fascinující sledovat, jak z obyčejné mouky a vajec vzniká něco tak krásného. A přiznávám, že právě tahle „pomalejší" cesta mě chytla za srdce.

Jeden z receptů, který mě zaujal, byl na klasické vaječné těstoviny: na jeden díl mouky se přidává 60 % vajec. Například na 200 g mouky to vychází na 120 g – tedy dvě vejce velikosti M a jeden žloutek navíc. Mouku vysypu na vál, udělám důlek, přidám vejce, trochu soli a lžíci oleje. Vidličkou vejce lehce promíchám a z okrajů postupně zapracovávám mouku, až vznikne hmota, která už nelepí. Pak přichází ta „ruční" část – hnětení. Deset minut klidného rytmu, kdy těsto postupně zjemní a vyhladí se pod rukama. Nakonec ho zabalím do fólie a nechám alespoň půl hodiny odpočívat.

Malá vychytávka: sekáček místo svalů

Musím se přiznat – nevydržel jsem dlouho u čistě ručního postupu. Zkusil jsem těsto promíchat v sekáčku na potraviny, což je taková menší varianta food-processoru. A světe div se, funguje to. Krátkým promícháním se suroviny spojí, vznikne pevná hmota, kterou pak stačí jen krátce prohníst na válu. Poté těsto odpočívá stejně jako v klasickém postupu, jen mě nebolí ruce.

Pro konečné zpracování používám ruční válcový strojek na těstoviny. Těsto několikrát projedu mezi válci na nejširší nastavení, přeložím ho na třetiny a opět vyválím. Tento postup zopakuji asi pětkrát. Výsledek je hladký a jemný plát, který se chová přesně jako ten ručně hnětený. Pak už jen postupně snižuji tloušťku, dokud plát nemá ideální tenkost podle toho, co chci vařit.

Závěrem

Ručně nebo strojově – obojí má něco do sebe. Stroj ušetří čas a nepořádek, ruce zase dodají těstu duši. A já mám rád ten okamžik, kdy se z obyčejných surovin stane něco výjimečného, co krásně voní a chutná. Možná právě proto mě těstoviny nikdy neomrzí. Jsou trochu jako život – občas je třeba přidat mouku, někdy trochu vody, ale hlavně to nevzdat a pokračovat, dokud to nedrží ten správný tvar.