cz
můj první křest knihy

9.9.2014 | andoriel

Miluju knížky Míši Burdové! 
První jsem koupila pro neteř, ale protože do data předání bylo ještě pár dní, začetla jsem se sama. A četla jsem a četla a za dva dny jsem běžela pro další díl. Jednorožci měli celkem tři díly, a jestli se dobře pamatuju, měla jsem je doma během jednoho týdne. Neteři jsem je předávala postupně – svátek, konec školního roku, narozeniny. Co bude o vánocích? No, co by? V blízkém knihkupectví ze mě měli radost. Postupně koupit Křišťály mi trvalo 14 dní. Jistě. Měly o díl víc :). V půlce prosince jsem po vyrovnané řádce knih jezdila prstem a přemýšlela, co dám neteři pod stromeček, protože s tímhle se rozloučit nechci. Na druhou stranu – přece o ten příběh Ivetku nepřipravím. První díl byl na vánoce. Na Nový Rok ho měla přečtený a chtěla další. Na konci ledna bylo pololetní vysvědčení. Za dobré vysvědčení knihu. To už byl třetí díl a přečetla ho za tři dny. Nikdy předtím jsem ji tak rychle číst neviděla. Už ani nevím, kdy jsem jí dávala poslední díl Křišťálů, ale moc dlouho to netrvalo. Chtěla vědět, jak to dopadne.
„Špatně," zavrčela jsem na ni.
„Jo. Zabijou ti Sorgana. To už vím. Přečetla jsem si to na netu," nedala se.
„No právě," fňukla jsem si. „Vždycky to odnese moje nejoblíbenější postava."
Asi půl roku byl klid.
„Ájo, nevyšla Míše další knížka?" volala mi Ivetka
„Jo, o nějakých psících," zasmála jsem se. Ivet netušila, že už mám oba díly objednané přímo od Míši i s věnováním.
„Vlkodlaci! To jsou vlkodlaci!" rozzlobila se nad mou neznalostí.
Se Psíky jsem Ivet zlobila ještě pár týdnů. Nemohla jsem je pustit dřív, než je dočtu a než přijde nějaký důvod, proč dát Ivet dárek.
„A teď budeme muset obě počkat," řekla jsem jí, když k sobě tiskla právě předaný druhý díl Syna Pekel. „Siréna ještě nevyšla."
„Já vím," fňukla si tentokrát ona.
......
„Budu ráda, když ti to vyjde a přijdeš na křest," napsala mi Míša do mailu, když jsem u ní objednávala Sirénu s věnováním už pro obě neteřinky.
Vyšlo mi to. Ráno jsem probrala své dva věšáčky na šperky a vybrala si kopretiny. Byla jsem ráda, že se na křest knihy nemusí v kostýmu. Určitě by to byla mořská panna, a když jsem si představila sama sebe, byla by ze mě mořská baba... Náhodou – taky dobrý :D.
Neoluxor byl o půl páté poloprázdný, ale to se rychle změnilo. Sotva se objevila Míša, vrhlo se k ní tolik lidí, že jsem zaváhala. Počkala jsem, až se podepíše a prohodí pár slov s davem fanoušků, kabelku jsem nechala na židli přikrytou mikinou, protože jsem se nechtěla vzdát svého místa v první řadě, a vrhla jsem se k ní taky. Neměla jsem knížku, sešit ani tužku na podpis. Měla jsem růžičku.
„Ahoj, já jsem Andoriel. Všechno nejlepší k narozeninám a gratuluju," vypadlo ze mě.
Trochu zaváhala. Možná proto, že jsem nenapsala, kolik mi je, a z mých mailů to asi poznat nebylo. No jo, klamu písmem. Na povídkovém fóru, kam pravidelně přispívám, taky nikdo neví, kolik let jsem na světě.
„Ahoj, my už si vlastně tykáme, viď? Děkuju. Je fajn, že jsi dorazila." Rychle se vzpamatovala.
Rozloučila jsem se, nechala jsem ji stát s kytkou a prchla na své místo. V takových chvílích jsem rozpačitá. Nesnáším davy lidí a nevím, co honem říct, když kolem někdo postává. Milion otázek byl zapomenut. Zkontrolovala jsem hodiny a opatrně se usmála na paní, která si sedla vedle mě.
Křest samotný byl příjemný, veselý, kmotra Vanda si z Míši dělala trochu legraci, ale hlavně byli všichni nadšení, že vyšla nová krásná knížka. Mluvilo se o tom, jak vypadá Siréna v Míšině podání, kolik bude mít příběh dílů a co v tom prvním vlastně bude. Nenapadlo mě dávat dohromady čísla, dokud nezaznělo, že Míša během sedmi let vydala deset knížek. Překvápko! Ale stejně se nám s Ivet zdá, že píše moc pomalu. Nebo jí moc pomalu knížky vydávají. Určitě bychom jich přečetly víc.
Kmotra polévala maketu knížky šampaňským a já úsměvem maskovala lapání po dechu. Sešlo se tolik lidí, že zřejmě vydýchali všechen vzduch v prvním patře.
Počkala jsem, až začala autogramiáda, rozloučila se s Míšinou babičkou – tou paní, která si sedla vedle mě – a vyšla na ulici.
Cestou domů jsem v bouřce potkala duhu.

 

Komentáře:

Komentáře mohou vkládat jen přihlášení uživatelé.
Komentář od uživatele andoriel 17.9.2014 6:22:42

Děkuju moc všem. Dneska si jdu Volání Sirény vyzvednout, už na mě čeká na poště. Míša vždycky přiloží nějaký dárek - obrázek, záložku... Jsem zvědavá, co to bude tentokrát Usmívající se

Komentář od uživatele Ali 16.9.2014 22:50:35

Moc hezoučké!

Komentář od uživatele Ivuš 13.9.2014 11:17:03

:-) moc se mi to líbí.

Komentář od uživatele KAAJDINA 12.9.2014 19:34:27

Super!

Komentář od uživatele Jitule 10.9.2014 20:01:44

No to je hezky napsáno, to se mi líbí.

Komentář od uživatele Jarado 10.9.2014 16:10:21

:-) moc hezké

Komentář od uživatele Leni 10.9.2014 14:41:59

Krásně napsáno, určitě to byl skvělý zážitek.

Komentář od uživatele domca 10.9.2014 12:44:02

To je moc hezké...

Komentář od uživatele andoriel 9.9.2014 18:05:47

Děkuju. Ještě pořád jsem z toho křtu nadšená. Dokonce jsem si dovolila tohle povídání poslat i Míše a prý se jí líbilo Rozpačitý  Jen doufám, že do ledna, kdy jí vyjde další díl Sirény, zapomene na ty kostýmy, kterými jsem strašila sama sebe Smějící se

Komentář od uživatele POTVORA Fintiva 9.9.2014 17:59:30

Jééé, a to jste napsala moc hezky! :-)