Vaše POTVORblogy

Objevit kouzlo domácích těstovin může být překvapivě jednoduché. Stačí trocha trpělivosti, chuť zkoušet nové postupy a zjistíte, že i obyčejná mouka s vodou dokáže vyprávět svůj vlastní příběh.

Úvod

Na první pohled to může vypadat složitě – pustit se do domácích těstovin. Ale když se člověk jednou odhodlá a zjistí, jak krásně prostý ten proces vlastně je, těžko se vrací k těm kupovaným. U mě to celé začalo docela nenápadně – obyčejným „strouháním" do polévky.

První pokusy

Mojí první domácí těstovinou bylo vlastně takzvané strouhání do polévky – hutné, až tvrdé těsto z hrubé mouky, vejce a soli. To se následně nastrouhalo na hrubém struhadle a buď se hned čerstvé krátce zavařilo do polévky, nebo se nechalo uschnout a použilo později. Takto připravené mi vydrželo opravdu dlouho.

Staré japonské kouzlo

Jednou jsem na YouTube narazil na video, které popisovalo domácí výrobu těstovin takzvanou starou japonskou metodou. Do mouky se při ní pomalu a opatrně, za stálého míchání hůlkami, přilévá malé množství osolené vody, až vzniknou jen drobné hrudky – rozhodně se tomu ještě nedá říkat těsto. Tato sypká směs se přesune do uzavíratelného sáčku, položí na utěrku, ta se přehne přes něj – a začíná se šlapat nohama, podobně jako se kdysi šlapalo zelí.

Kupodivu se ze sypké směsi začne stávat těsto – vytvoří se placka s roztřepenými okraji a zbytky nespojené mouky. Ta se vyndá ze sáčku, podélně se přeloží ve třetinách, potom ještě jednou napříč, až vznikne kostka. Kostka se vrátí do sáčku, zabalí do utěrky a proces sešlapávání se zopakuje. Tentokrát už těsto absorbuje i zbytky suché směsi. Tento postup se zopakuje ještě dvakrát. Nakonec se těsto zformuje opět do kostky, vloží do sáčku a nechá alespoň půl hodiny odpočívat v lednici.

Váleček by to nedal

Po vyndání z lednice se těsto naposledy rozšlape na placku, která se rozkrájí na tři díly. Ty se postupně rozválí na tenčí pláty. Ručně válečkem bych to kvůli tuhosti těsta nezvládl, proto jsem použil ruční strojek na těstoviny s klikou. Tloušťku jsem postupně snižoval od stupně 7 až na 3. Samozřejmě by šlo i na 1, ale to by už byly vlasové nudle, nikoli těstoviny pro širší použití.

Vylepšení postupu

Postupem času jsem celý proces trochu zrychlil – těsto sešlapávám jen dvakrát, dokud se všechny části dokonale nespojí. Poté ho přeložím do kostky, uložím v sáčku do lednice a nechám krátce odpočívat. Mezitím si připravím strojek na těstoviny. Odpočaté těsto nakrájím na třetiny, ručně ho zploštím, aby vznikly pláty vhodné pro vložení do strojku, několikrát je přeložím a znovu rozválím. Výsledkem je několik krásně hladkých plátů o tloušťce stupně 3.

Nakonec už jen stačilo přemístit kličku na nástavec pro krájení – a výsledkem byly pěkné širší nudle. Připravil jsem několik menších hromádek, prosypal je škrobem, aby se neslepily, nasáčkoval do malých uzavíratelných pytlíků a uložil do mrazáku pro pozdější použití.

Na závěr

Někdy není cílem mít těstoviny co nejrychleji, ale užít si každý krok – od prvního hrudkování mouky po poslední šlápnutí do těsta. Je to malý rituál trpělivosti, který nakonec odmění nejen chutí, ale i zvláštním klidem.