Vaše POTVORblogy

Milý Ježíšku

„Napíšeme Ježíškovi, aspoň ušetříme“, tak takovou větu používala moje mladší dcera v době, která byla z pohledu vánočního nejkrásnější. Byla to doba, kdy holky na Ježíška bezmezně věřily. Ne že by doba vánoční teď byla méně pohodová a odpočinková, ale už to není úplně ono. Kdo máte děti jako já, pubertální a někdy nesnesitelné, ale přesto miláčky, určitě si rádi vzpomenete na ta zářící očíčka a nedočkavost s jakou se těšily na stromeček a dárečky. První psaníčka pro Ježíška byla s obrázky, protože neuměly psát a dodnes si je s nostalgií prohlížíme, později jsme přešli na psaní přáníček a dopisů, které dávaly za okno a nyní se nacházíme v době počítačů a přání chodí mailem. Napíše se odkaz na požadovaný dárek a pro ulehčení stačí jen kliknout, zaplatit a dát pod stromeček. Inu žádná romantika. Starší dcera poslala přání, které začala oslovením „Čus  Ježuchu“, ale vzápětí jsem pochopila, že ač to zní hrozně, je to stylové, protože všechny odkazy byly na internetový obchod Metalshop a Nosferatu, kde se milá oslovení nenosí, na rozdíl od černých a ocvočkovaných věcí s lebkou. Letošní mail mladší dcery začínal „Milý, nejlepší a nejhodnější Ježíšku“ – z toho je jasné, že dětičky na obdarovávajícího rodiče nenápadně útočí a mažou mu med kolem úst – ony prostě vědí jak na to. Co bychom pak pro ně neudělali …

Kouzlo tajemna ale pořád zůstává, a i když přání mají, chtějí dárečky, o které si vůbec nenapsaly a chtějí být překvapené. Tato část předvánočního blbnutí mě baví nejvíce, protože vymyslet dárek tak, aby z něj měl ten druhý radost a ještě byl móóóc překvapený, to je vlastně to nejtěžší, ale když se to povede tak je to nejúžasnější. Pokud se to ovšem nepovede, je o další veselou příhodu v rodině více. Jako to překvapení, které podle zabalené krabičky vypadalo jako nový vysněný mobil a po rozbalení se v něm schovávala krásná plyšová ovečka na baterky, která moc hezky bečela a uměla i chodit ...

Citát : Rodina je oporou státu. Lidé, zaměstnaní rodinnými starostmi, nemyslí na politiku.