Asi každý autor ručních prací se ptá: ,, Jak jsem se k tomu dostal?". Myslím, že to ví každý a i to, že už je to tak od dětství. U mě to aspoň tak bylo:-). Mamka s oblibou vypráví, jak jsem jako malá měla v pokoji atomové výbuchy. Vždycky když otevřela dveře pomalu se za nimi hrnuly moje věci. Koberec byl zasypán samými papírky a vystřihovánkami. No ještě mi řekněte kdo z Vás si jako malý rád nevystřihával a nemaloval?
Další věcí se kterou jsem přišla do styku už ve školce bylo vyšívání a háčkování. Babička to dělala každý den a já vždy s oblibou za ní chodila a koukala jsem se jaké čaruje úžasné kousky. Na základní škole jsem je pomalu a jistě začala zkoušet také. Od vyšívání různých motivů podle časopisu Dorka:-) jsem přešla k háčkování. Nebylo nad to mít super oblečení pro své bárbíny.
Každý rok se objevovalo něco jiného od háčkování a vyšívání, to bylo od dětství modelování z moduritu, dále pletení náramků přátelství z bavlnek, zažehlovací korálky, barvy window color a pletení bužírek.
Od 3. do 7. třídy jsem navštěvovala výtvarnou školu, kde jsem si vyzkoušela modelování z hlíny a to mě bavilo asi snad nejvíce, kord, když se výtvor povedl a já si ho mohla vystavit(teď už mi tak uchvatné nepřipadají, ale v té době..:-))
Po základní škole, přišla změna...nastoupila jsem na SPŠ stavební a bylo po srandičkách, myslím, že na to měla vliv i puberta, ale už jsem si na ruční práce čas neudělala. Přes týden se pořád něco rýsovalo a nebo jsem se musela učit a o víkendech jsem byla nejradši venku....další změna přišla až teď na vysoké škole, ale o tom je už jiný příběh :-)
Vaše Zuzka...
Komentáře:
Komentáře mohou vkládat jen přihlášení uživatelé.