Vaše POTVORblogy

Začalo to velice, ale velice nevinně, zastavila jsem se v knihkupectví pro knihu o sériových vrazích Zní to hrozivě, ale je to zajímavé čtení. Procházím se knihkupectvím a hele výprodej! V duchu mi proběhlo... ve výprodeji už si byla zlato (to je z pohádky ).Že by figurky z korálků? No co za ty prachy! Takže jsem začala shánět korálky na figurky a vlasec na navlékání. Myslela jsem si, že je to činnost, která mě po měsíci přejde... ale týden na to jsem objevila pamětový drát a tady začaly moje první pokusy vytvořit nějaký ten kousek pro kamarádky. Náramek ... není to málo? Bylo to málo a náušnice k náramku, no proč ne. Přidal se k tomu i náhrdelník a tam někde to začalo - závislost! Tvořit alespoň jeden kousek denně byl je začátek. Doba, kterou jsem strávila navlékáním se začala prodlužovat na osmihodinové směny. Začala jsem se zajímat o další techniky korálkování a to už byly korálky všude, už se válely i na záchodě Přítel si připadal jako princezna na hrášku, ale protože moje malá princezna vyrostla a potřebovala více pozornosti, korálkování se přesunulo na noční hodinu. Sedím u toho minimálně pět hodin denně, a když nemůžu navlíkat, jsem nervozní. Ujištuji se, že nejsem jediný závislák, teda doufám

Ze tří pytlíků rokailu, jednoho vlasce a nůžek vyrostla malá dílna s dvaceti kily korálků, kleštičkami, které by mi montér záviděl, komponenty a drátky (pořád mám pocit že je toho málo) a malou modelku, co vyzkouší vše vytvořené (je to radost koukat jak si navlíká náhrdelník na ruku). Určitě se mám ještě v čem zdokonalovat, ale v klidu mohu říct, že mám jednu zdravou závislost a to korálkování, a když pak udělá radost výrobek, to se to pak navlíká. Takže nevlíkání zdar, závisláci